Úvod   |   Deníček   |   Fórum   |   Odkazy   | . Poslední záznam: 15.12.2007

Sobota 15.12.2007

Ahoj deníčku,
za pár dnů to budou 4 roky, co jsem Ti svěřil první řádky. Za 4 roky se toho změnilo mnoho. Měl jsem pro tebe připraven takový malý souhrn toho, co se za poslední 4 roky stalo, ale bohové nedovolili aby tento text byl zveřejněn a tak se ztratil v hlubinách počítačové černé díry. Bohuľel uľ nemám dost energie to popisovat znovu, tak snad zítra.
Středa 21.1.2004

Milý deníčku,
dnes jsme měli skautskou schůzku. Kluci měli docela příjemnou náladu a ani neprotestovali. rovna jsou totiž v takovém věku, kdy z oblibou protestují proti všemu, proti čemu se alespoň trochu protestovat dá. Zahráli jsme si v tom krásném sněhu co byl venku koulovanou a šli jsme dovnitř, po té, co jsme probrali pár organizačních věcí jsem vzal knihu, lehnul si na stůl. Klukům jsem dovolil, že můžou si také vylét na stůl. S radostí se ke mně nahrnuli, že jsem skoro neviděl. Dal jsem se tedy do čtení.Kluci s napětím hltali každé slovo, bohužel jsme neměli moc času a než jsem se nadál byl čas konce schůzky a já si užíval zbytek stránky. Snad příště toho s nimi zažiji více.

Dnes toho moc neni, snad příště
Tvůj Baloo
Úterý 20.1.2004

Ahoj deníčku,
omlouvám se ti za dlouhou nepřítomnost, ale nejsem jenom Balooem a ne vždy mi dovolí čas jím chvíli být a o své zážitky se podělit.

Dnes mi cesta z Prahy příjemně utekla. Nastupoval jsem do autobusu, kde již seděl Ohníček. Ne, to není žádný z kluků z oddílu. Ohníčkem je jen v mé mysli. Každému kloučkovi, jehož jméno neznám udělím přezdívku abych měl ve svých myšlenkách pořádek. Z ohníčkem jsem se však seznámil již dříve ale o tom až někdy později.

Vraťme se ale zpět. Ohníček seděl na svém oblíbeném místě, ale dnes jel docela sám bez svých kamarádů. Rád bych si k němu přisedl, ale autobus byl vyjímečně plný a volné ísto na mne nezbylo. Stoupl jsem si tedy k jeho sedačce a nechal jsem ostatní lidi se kolem mne prodírat dozadu. Usmál se na mě a pozdravil. Dali jsme se do hovoru, ale já cítíl, že to není jako dřív, že není zcela ve své kůži. Vyprávěl mi, jak se byl z rodiči podívat na novou školu v Praze, kam bude od druhého poletí chodit a s radostí mi oznámil mi, že už bude autobusem jezdit každé ráno a budeme se vídat častěji, musel jsem ho ale zklamat, protože ráno jezdím do Prahy autem. Smutně na mne pohlédl, ale nic neřekl. Doba, která zbývala, než autobus dojede k jeho cílové stanici se blížila hrozivým tempem a čím my s ním bylo lépe, tím víc jsem cítil, že zastavit ji je nemožné. Už projíždíme kolem jeho domu a Ohníček mi ukazuje okno jeho pokojíčku. A řítí se dopředu vystupovat. Ach jo, ještě ho musím naučit, aby mi zamával, když vystoupí. :-)

Už jdu spát, dobrou noc deníčku


baloo


Pátek 02.1.2004

Tak Ti píšu zas,
dnes jsem byl docela unavený a tak jsem si po obědě trochu zdřímnul, ač jsem to neměl v plánu. Když jsem se probudil na ledě už byli kluci. Oblékl jsem se a vydal za nimi. Byly tam už docela dlouho a utkání se chílilo ke konci. Matěj mě pozdravil a hned mi ohlásil, že si včera, když jsem tu nebyl vzal hrablo na sníh, které si u mě uschoval. Měl jsem radost, že máme téma k rozhovoru, přestože se vidíme podruhé. Byl tam i Tomáš, to je druhý pěkný kluk z vesnice. Před dvěma lety jsem se s ním seznámil. Pak jsme jednou šli od autobusu a já mu u jeho domu navrhl, jestli mne nechce ještě kousek doprovodit. Došli jsme na křižovatku a on pravil: "To už ti snad stačí, jdu domů.". Touto větou mě naprosto šokoval a já jsem si řek, že si s ním nebudu radči nic začínat.

Vraťme se ale k bruslení. Koukal jsem na ně jak hráli hokej a počkal do skončení. Starší kluci odjeli autem a já tam zbyl s těmi malými :-) Řekl jsem jim, že je doprovodím do vesnice. Mezi kluzištěm a částí Kotěhůlek, kde kluci bydleli je asi kilometrová lesní cesta. Vydal jsem se tedy s nimi. Celou cestu kluci vyprávěli své dětské zážitky. Byli to kouzelné chvilky, kdy se člověk mohl zaposlouchat do jejich něžných dětských hlásků. Cesta utekla rychle a než sem se nadál, roloučil jsem s nimi a pomalu se vracel domů. "Tak zítra...", řekl a rozloučenou Matěj. Byl jsem z nich tak učarovaný, že jsem si ani nevzpomněl, že zítra musím něco vyřídit v Praze, a že je asi nestihnu. Snad v neděli...
Čtvrtek 01.1.2004

Ahoj deníku,
musím Ti povyprávět o dnešku. Ráno jsem si přivstal. Na plánu jsem měl malou novoroční akci s oddílem. Sraz byl již v osm ráno na kraji Prahy a nedoufal jsem, že příjde moc kluků. A skutečně v osm hodin dorazil Rarach s Afrem (Afro je jeden z vedoucích a Rarachův brácha). Pak přišli vedoucí z jiných oddílů, jim z kluků nepřišel nikdo.

Vydali jsme se vstříc Novoročnímu
putování. Celou cestu jsem šel vedle Raracha. Cesta proběhla docela normálně. Když jsme se vydrápali na vrchol kopce, dopřáli jsme si zaslouženého odpočinku. Vytáhl jsem sušenky a rozdělal je. Nabídl jsem všem okolo a samozřejmě jsem něco nechal i pro Raracha. Avšak pro něj se mi způsob nabíení sušenek zdál moc fádní a proto jsem sušenku vyndal sám a podal mu jí. Když po ní napřáhl rukou zacouval jsem sušenkou trošku zpět, a rozjel se přímo proti ústům. Mému způsobu občerstvení se kupodivu vůbec nepodivoval. Já se podíval a na něho a usmál jsem se. On se podíval na mně a usmál se tak nádherně, že jsem ho lépe se smát ještě neviděl. Dívali jsme se na sebe a mě se ten okamžik nekonečně dlouhý. Měl jsem pocit, že bych měl něco říct, ale nebylo co. Na druhou stranu jsem se strašně bál, že mu mé chování příjde nepřirozené a poodhalím se ořed ním, ale nedal najevo žádnou nespokojenost, což mě uklidnilo. Tento krásný okamžik jsem si ještě několikrát zopakoval. Bylo to úžasné. Pak jsme se vydali zpět do Prahy.
Středa 31.12.2003

Milý deníčku,
konečně je co psát. Celý svátky jsem trávil doma v Kotěhůlkách a nenalezl jsem žádné rozptýlení s mými malými kamarády. V Praze jsem se moc nedržel a Kotěhůlky jsou malá vesnička. Nechci zde být nápadný, protože jakákoliv a jakkoliv seriózní zpráva proběhne vesnicí během chvilky. Ale o tom jsem ti nechtěl vyprávět.

Vedle domu mám rybník, který přes zimu zamrzá. Choděj tam bruslit kluci z venice. Já s nimi moc nechodím, protože s těmi staršímy (17-20) si nemám co říct a z důvodů popsaných víše mám strach se zajímat o ty malé. Teď ale byla ideální příležitost. Poslední dobou sleduji, že tam chodí hrát moc pěkný klouček. Dnes jsem kouknul z okna a byl tam docela sám, než jsem se však stačil obléci, byli tam i ostatní kluci. Nejprve jsme z ledu shrabali sníh a pak začli hrát hokej. Ten malý krásný kluk se jmenovaj Matěj. Nakonec jsem hrál s ním v teamu. Byl to bezva pocit spolupráce v útoku. Dostal jsem od něj přihrávku a jeho oči prosily, abych zacílil puk do soupeřovi brány. Povedlo se, alespoň pro tentokrát.

Ptáš se, jestli jsme vyhráli? Možná se divíš, ale konečný výsledek pro mě nebyl vůbec důležitý. Nic se nevyrovnalo tomu pocitu budovat s ním společnou věc.

Nemohu se dočkat, až příjde znovu. Chodí sem každý den, ale zítra asi nebudu doma. Tak snad pozítří. Už se nemůžu dočkat.
Čtvrtek 25.12.2003

Milý deníčku,
Dneska je to poprvé, co jsem Ti něco napsal. Mám radost, že se můžu někomu vypovídat dokaď jsou moje pohnutky čerstvé.
Dneska jsem byl v Praze na promítání filmu. Z našeho oddílu jsem na tu akci vybral tři kluky. Ne, že bych to tak plánoval, ale vyšlo to na jedny z těch hezčích, konkrétně Davida, Raracha a Sovu. Přišli tam všichni kromě Sovy. Stejně jsem si jich ale moc neužil. Nebyla na to správná atmosféra. Byl tam taky Kladívko z druhýho oddílu. To je nádhernej kluk, kterej letos přišel z vlčat. Škoda jenom, že nepřišel k nám. Je to nádhernej živej kluk. Oči má jako dvě hvězdičky a nosí krátký hnědý vlásky. První půlku filmu byl za mnou, takže jsem ho moc neviděl, ale potom si lehnul dopředu na zem, takže jsem na něj měl krásnej výhled. Nejhezčí bylo, když se mu během filmu vyhrnula mikina i tričko a mě se naskytl ten úžasný pohled na jeho mladičké bříško. Po filmu jsem mu chtěl popřát vše nejlepší do Nového roku. Ani se na mně nepodíval a něco si pro sebe zamumlal, čímž mě úplně zamrazil.
Protože se začátek filmu trochu protáhl, ujel mi poslední autobus do Kotěhůlek, ale domů sem se nakonec stejně dostal.
Budu už pomalu končit chci tě, milý deníčku, stihnout ještě dneska dokončit.

Tvůj Baloo